Historie pneumatik ve zkratce
Moderní pneumatiky jsou hotová věda. Velké společnosti investují nemalé peníze do jejich vývoje – zdokonaluje se materiál, dezén i rozměry. Jejich vlastnosti se z velké části odrážejí na celkovém dojmu z jízdy automobilem. Pokud byste dnešní auto posadili na třicet, padesát, nedej bože na sto let stará kola, rozdíl byste určitě cítili. Co se tedy za to období změnilo? Pojďme se na to společně podívat.¨
První pneumatiky v podstatě ani nemůžeme nazvat pneumatikami, protože nevyužívaly pneumatickou technologii neboli stlačený vzduch. Šlo jen o kožené nebo železné krytí na dřevěných kolech, které mělo tato kola chránit, a prodloužit tak jejich životnost. O pohodlí takového řešení si musí udělat představu každý sám, určitě je vám ale jasné, že druhý den po jízdě jste v kostech cítili každý kámen, po kterém jste cestou projeli. Velkou změnou byl vynález gumy v první polovině 19. století. Guma se na kola rychle rozšířila, její pružnost byla totiž nejúčinnějším prostředkem proti výše zmíněnému nepohodlí. Stále však šlo o celogumovou výplň, takže o skutečných pneumatikách plněných vzduchem nemohla být řeč.
Pneumatiky plněné vzduchem
První pokusy se vzduchem plněnými pneumatikami existovaly již v polovině 19. století. V roce 1845 Robert Williams Thomson přišel se zajímavým nápadem – jeho pneumatiku tvořilo několik vzduchem plněných hadic obalených v koženém obalu a umístěných na obvodu kola. Tento nápad se však neujal, a tak trvalo ještě téměř půlstoletí, než se vzduchem plněné pneumatiky začaly šířit masově. Za vším stál John Boyd Dunlop, jehož jméno je automobilovým znalcům určitě velmi důvěrně známé. Ten chtěl vylepšit synovi kolo, a vylepšil ho opravdu značně – vzduchem plněnou pneumatikou. Veřejnost však zůstávala skeptická, dokud jeden cyklistický závod v Belfastu nevyhrál jezdec s jeho pneumatikou.
Jako první umístili vzduchem plněné pneumatiky na automobil bratři Michelinové, André a Edouard. A prvenství v pneumatikovém průmyslu si firma Michelin nenechala vzít. Delší dobu se ve světě pneumatik nic nedělo, až ve 40. letech 20. století se začalo experimentovat s jejich tvarem. Výsledkem byl vznik radiální pneumatiky v roce 1948. Nevíte, co je to radiální pneumatika? Jde o pneumatiku, jejíž vnitřní ocelová nebo textilní výztuž, nazývaná kostra, nese nárazník, který je kolmý na středovou osu pneumatiky. Zní to komplikovaně? Možná trochu, princip je to však opravdu jednoduchý a výrazně zefektivnil pneumatiky a jejich výdrž. Drtivá většina dnešních silničních pneumatik je radiální
A co dál?
V 70. a 80. letech se začaly objevovat tzv. samonosné pneumatiky (run-flat tires), které výrazně zvýšily bezpečnost na cestách. Tyto pneumatiky se po defektu nevyfouknou okamžitě, což v plné rychlosti vedlo mnohokrát ke ztrátě akcelerace vozidla a následné nehodě, nebo, v tom lepším případě, k okamžitému zastavení vozidla. Samonosné pneumatiky jsou schopné po defektu ještě několik desítek kilometrů posloužit, ačkoliv u většiny modelů jen v omezené rychlosti. Stále je to však dostatečná pomoc, stihnete tak dojít k nejbližšímu servisu nebo do cíle své cesty.
Pneumatiky se vyvíjejí stále. Velké průlomové vynálezy, jako byla například radiální pneumatika, se již ve světě černých kruhů však dále neudály. Velké společnosti, jako například Michelin, Continental nebo Pirelli, neustále experimentují a vylepšují materiály, dezény či jízdní vlastnosti. Zejména svět Formule 1 klade na pneumatiky extrémní zátěž, proto se většina inovací objevuje nejprve tam. V podstatě však jde o pomalou evoluci. Na další revoluční počin ve světě pneumatik si tak budeme muset ještě počkat.
|